Ve dnech 26.–28. srpna 2025 jsem měl velmi zajímavou příležitost doprovázet dva hosty z České republiky, Thomase a Pavline, na dobrodružnou výpravu do údolí Lohe v oblasti Gowa na Jižním Sulawesi. Tato cesta nebyla jen obyčejným trekkingem v přírodě, ale také krásnou zkušeností kulturní výměny, objevování divoké přírody a sdílení příběhů mezi lidmi z různých koutů světa.
První den: Cesta do údolí Lohe
Naše cesta začala ráno 26. srpna. Thomas a Pavline dorazili plní nadšení, což bylo vidět z jejich energie a zvědavosti. Oba jsou milovníci přírody a cestování a navštívili již mnoho zemí, kde objevovali hory, lesy a divoké krajiny. Sulawesi je přitahovalo především proto, že tato oblast stále nabízí velmi přirozenou a méně turisticky navštěvovanou krajinu.
Vyrazili jsme z Makassaru směrem do oblasti Gowa autem. Cesta trvala několik hodin a postupně jsme opouštěli rušné město a dostávali se do klidnější venkovské krajiny. Z oken auta jsme viděli zelená pole, malé vesnice a kopce pokryté lesem.
Během cesty se Thomas často ptal na místní kulturu, tradice a život obyvatel. Zajímal se také o historii oblasti Gowa. Pavline si mezitím užívala výhledy a často fotografovala tradiční domy na kůlech, které jsou pro tuto oblast typické.
Když jsme dorazili do poslední vesnice před začátkem trekkingové trasy, atmosféra se úplně změnila. Bylo zde ticho, čistý vzduch a příroda kolem působila velmi klidně. Po krátké přípravě vybavení a kontrole zásob jsme začali naši pěší cestu směrem do údolí Lohe.
První část trasy vedla přes zahrady místních obyvatel a sekundární les. Teplota byla příjemně chladnější než v Makassaru. Po přibližně dvou hodinách chůze jsme vstoupili do hustšího tropického lesa.
Zvuky ptáků, hmyzu a šumění listí vytvářely přirozenou hudbu džungle. Thomas poznamenal, že mu to trochu připomíná lesy ve střední Evropě, ale zároveň je zde všechno mnohem divočejší a tropičtější.
Odpoledne jsme dorazili k malému potoku s velmi čistou vodou, kde jsme postavili náš první tábor. Voda byla studená a osvěžující. Po postavení stanů jsme připravili jednoduchou večeři a večer jsme strávili povídáním.
Pod jasnou noční oblohou plnou hvězd jsme sdíleli příběhy o cestování. Thomas vyprávěl o horách v České republice a Pavline o svých zkušenostech z různých asijských zemí. Byla to velmi příjemná a přátelská atmosféra.
Druhý den: Objevování krás údolí
Druhý den ráno nás probudil čerstvý horský vzduch. Mezi stromy se vznášela lehká mlha a vytvářela téměř magickou atmosféru. Po jednoduché snídani jsme pokračovali hlouběji do údolí Lohe.
Terén byl tentokrát náročnější. Stezka začala více stoupat a některé úseky byly kluzké kvůli vlhké půdě. Thomas i Pavline však vypadali velmi spokojení. Bylo vidět, že mají zkušenosti s horským trekkingem.
Jedním z nejkrásnějších momentů bylo, když jsme dorazili na přirozený vyhlídkový bod. Odtud byl úžasný výhled na celé údolí Lohe – zelené kopce, lesy a řeku, která se vinula krajinou.
Pavline byla tímto pohledem opravdu nadšená. Řekla, že v Evropě je těžké najít tak rozsáhlou a nedotčenou přírodu, protože mnoho oblastí bylo ovlivněno moderním rozvojem. V údolí Lohe měla pocit skutečné divoké přírody.
Během cesty jsme viděli různé druhy tropických rostlin a také stopy některých zvířat. I když jsme žádná větší zvířata přímo neviděli, bylo jasné, že les je plný života.
V poledne jsme si udělali delší přestávku u větší řeky. Voda byla tak čistá, že bylo možné vidět kameny na dně. Thomas si okamžitě sundal boty a ponořil nohy do studené vody. Smál se a říkal, že horské řeky vždy dodají novou energii.
Odpoledne jsme postavili druhý tábor na mírně vyvýšeném místě. Odtud byl krásný výhled na západ slunce nad kopci. Obloha se postupně zbarvila do oranžové, červené a zlaté barvy.
Druhý večer byl velmi klidný. Společně jsme připravili večeři a dlouho jsme si povídali o cestování, životě a kulturních rozdílech mezi Evropou a Indonésií. Thomas řekl, že jednou z věcí, které ho v Indonésii nejvíce překvapily, je přátelskost místních lidí.
Třetí den: Návrat z hor
Dne 28. srpna jsme začali náš návrat zpět do vesnice. Po snídani jsme sbalili stany a vydali se zpět po stejné trase.
Cesta dolů byla rychlejší, ale stále bylo potřeba dávat pozor, protože některé části stezky byly poměrně strmé. Po cestě jsme se ještě několikrát zastavili, abychom si naposledy užili atmosféru lesa a pořídili několik fotografií.
Když jsme konečně dorazili zpět do vesnice, Thomas a Pavline byli velmi spokojení s celou výpravou. Řekli, že trekking v údolí Lohe byl jedním z nejkrásnějších zážitků během jejich cest po jihovýchodní Asii.
Před návratem do Makassaru jsme si ještě vychutnali místní jídlo připravené obyvateli vesnice. Po několika dnech v horách chutnalo opravdu výborně.
Závěr
Tato výprava s hosty z České republiky pro mě byla velmi cennou zkušeností. Nebyla to jen příležitost ukázat krásu přírody Jižního Sulawesi zahraničním návštěvníkům, ale také možnost sdílet příběhy, zkušenosti a přátelství během společného dobrodružství.
Thomas a Pavline přijeli jako hosté, ale po třech dnech společného trekkingu v džungli jsme se cítili spíše jako přátelé, kteří sdíleli jedinečný zážitek.
Údolí Lohe zatím není tak známé jako některé jiné přírodní destinace v Indonésii. Právě to však dává tomuto místu jeho zvláštní kouzlo. Příroda je zde stále velmi zachovalá, klidná a nabízí autentický zážitek z dobrodružství.
Pro všechny milovníky přírody, trekkingu a objevování nových míst je údolí Lohe v oblasti Gowa na Jižním Sulawesi rozhodně destinací, kterou stojí za to navštívit.
){kind=link}
0 Comments